Caribs a Lambada

Základním problémem je už jen slovo Karibik, který evokuje jednotné číslo. Louis Florião navrhuje používat termín Caribs, který nám ukazuje, že jde o mnoho ostrovů s různou kulturou. Karibské ostrovy byly ovládány různými evropskými národy: Španěly, Francouzi, Holanďany a Angličany, každý ostrov má tak svou osobitou kulturu, kterou ovlivnili domorodci, osadníci a Afričané. V hudbě, to znamenalo obrovské rozmanitosti, ale i jednu společnou věc: téměř všechny země používají především strunné nástroje, které přišly z Evropy a z Afriky bicí.
Zouk jako hudba
Karibská hudba velice silně ovlivnila brazilské rytmy a to zejména v oblasti severní Brazílie Maranhão.
Zouk je jednou z typu písní, který zásadně ovlivnila silná francouzská kolonizace v oblasti Guadeloupu a Martinque. Zpívá se v kreolštině, což je směs francouzštiny a afrických jazyků. Odborníci se dokonce domnívají, že rytmický základ je odvozen z arabské kultury. Stejný základ je také nalezen v několika jiných zemích, například ve Španělsku a Portugalsku, na africkém kontinentě a v celé Americe.
Lambada jako hudba
Lambada je hudba, která je založená především na bicích a kytaře (má připomínat ťukání kmenů stromů o sebe) a je ovliněna rytmy merengue, cumbia a zouku. Postupně se do lambady dostaly ještě elektronické zvuky a tak vzniknul živelný zmatek rytmů, který hrály především místní rozhlasové stanice. Velký úspěch lambada zaznamenala po té, co francouzští podnikatelé zakoupili práva na stovky skladeb. Na trh to proniklo velice rychle, zejména skupina Kaoma se svou písní Lambada se dostala do širšího povědomí lidí a to i v Evropě. Rytmus trochu ubral na energii a Lambada se přizpůsobila Evropskému uchu, Bolívie se stala novou vlajkovou lodí Lambady.
Následovala intenzivní období songwriting a nahrávání jak doma, tak externě. Desítky různých skupin a zpěváků se v rytmu lambady snažilo dosáhnout velké kariéry, jako tomu bylo v případě Sidney Magál a Sandy Jr., Fafa de Belém a dalších. Po této fázi nadměrné expozice, stejně jako v jiných oborech přichází přirozené oslabování a následný pokles prodeje až do úplného ukončení výroby nových písní.
Lambada jako tanec
Předtím, než se dostaneme k Lambadě jako tanci, je důležité zmínit tanec Carimbó, který se stal důležitým kořenem Lambady. Carimbó pravděpodobně vznikl v Tupinamba- indiánský kmen, jako starobylý lidový tanec. Carimbó patří do Amazonie a ještě dnes je široce využívaný. Podobnost je velice jasná, jeho hlavními rysy jsou pohyby, kde se žena snaží pokrýt muže svou sukní a namluvit si ho mnoha zvraty a především točením hlavy.
Lambada jako taková vznikla až v Brazílii právě z kořenů Carimbó a domácích brazilských kultur. V první fázi přišla Lambada na severovýchod, ale zde nezakořenila. Pak přichází do Porta Segura, vyučuje se a vyvíjí se dál. Na konci 80. let přichází celosvětový úspěch, a to i díky Kaomě, která podporuje brazilské tanečníky v jejich show. V zahraničí i v Brazílii se Lambada (taneční hudba) stává bestsellerem, dostává se do filmů, divadel a přehlídek.
Nový styl, Lambada v Rio de Janeiro
Po několika letech na vrcholcích hitparád po celém světě se Lambada dostává do krize, přestávají se nahrávat další písně a ty staré se přestávají hrát. Tanec ztrácí na důležitosti, ale přežívá, chytá se jiných stylů, aby mohl dál existovat. Příkladem snahy o zachování Lambady ve změněné podobě může být Gipsy Kings rumba flamenco, který byl v Brazílii velice oblíbený. Francouzské, španělské, arabské a další písně zajistily, že Lambada jako tanec přežila. Ze všech hudebních žánrů se stal zouk nejvhodnější rytmem k tanci Lambady. Zouk nabízel pomalejší tempo s delšími pauzami, které byly v Lambadě téměř neslyšitelné, nabízel maximální objevování smyslnosti, jemnosti a krásu inspirace. Pohyby Lambady se staly hladší, pružnější, jemnější. Lambada jako tanec se výrazně změnila a to zejména ve studiích, získala si přízeň ve světovém měřítku a stala se smyslnou senzací. Svou rozmanitostí, kontaktností a silou improvizace dále ovlivňuje i další společenské tance. To byl styl Ria de Janeira. Styl Porta Seguera zůstal rozvíjen v klubu Ilha dos Pescadores, kde se řídili heslem, že Lambada nikdy nezemře, ale síla přechodu na styl Ria de Janeira byla neudržitelná.

(Louis Florião - profesor a výzkumný pracovník se specializací na brazilské tance a zakladatel Hnutí Lambada Brazílie)